Citím se špatně a nevim co dělat. Pouštím si dokola písničku od Beyonce - Halo. Vím že dnes nebudu spát. Budu přemýšlet jak to všechno změnit. Jak vrátit ten zkurvený čas zpět. Je mi jedno, že zítra budu nepoužitelný, je mi jedno všechno, až na lvíčka.
LVÍČEK, je ten který za to stojí, který je ONA. Bolí mě celý člověk. Nemůžu jíst, nic do sebe nedostanu. Jen pití, nevím na čem jsem, nevím co dál. Chci pryč z takového světa, kde láska bolí. Kde mi štěstí nepřeje. Přátelé mě nazývají vedoucím nebo šéfem. Me to štve, nikomu nechci nic diktovat, nikoho nechci v kolektivu přátel komandovat. Nechci nikomu organizovat volný čas. Chci jen aby všichni byli spokojení, aby se nemuseli starat o blbosti. Jsem oproti naší partě o pár let starší, a to mě straší. Nechci aby i myslelik že když jsem starší, takže jim můzu rozkazovat. Ani omylem, to nechci.
Sedím sám a pořád mám v hlavě jedno. JI. Nechci jí z hlavy dostat, chci být s NÍ. Mám ji pořád v hlavě, protože stojí za to. I když mě to bolí, že myslí na jiného. I kdyz JÍ vola jiný. Není to její problém, je to problem můj, který se musí vyřešit. A jedinou cestu vidim v útěku. Já jako beran budud utíkat, i když nechci. Jediné co chci je štestí LVÍČÁTKA. Je to potvůrka co se uhnízdla v mém srdíčku. Jiste víš, že jsem do NÍ zamilovaný. Nevím co delat abych to zachránil. Abych mohl být s ní. Abych mohl ji objímat, tulit, mazlit. Nic víc nechci. Ale to stejně mi nepomůže. Její přítel je bavič, moderátor, zajištený, atraktivní, sportovec,… hlavně vše co nemám já…