Šel jsem s ní ruku v ruce. Les šuměl, voněl po ní. Tak lehce, nežně, tak vyzívavě… Zastavili jsme se na malé mýtině. Po jejích ramenách se klouzali paprsky slunce a hladili ji po vláskách a odráželi se po jejích vlasech v lněné barvě. Chtěli mi říct je to ona, je to ten anděl, kterého hlídej, kterého ochraňuj. Pokračování článku >>
Kapitola VI.
Citím se špatně a nevim co dělat. Pouštím si dokola písničku od Beyonce - Halo. Vím že dnes nebudu spát. Budu přemýšlet jak to všechno změnit. Jak vrátit ten zkurvený čas zpět. Je mi jedno, že zítra budu nepoužitelný, je mi jedno všechno, až na lvíčka.
Kapitola V. - vše je takové divne
Odjíždel jsem od ní. V očích slzy. Tak moc jsem jí to chtel říct dřív. Tak moc jsem se bál. Až dneska, jsem jí to řekl. To že ji miluji. To že je jediná, ktera plní mé srdíčko. Ta jediná, která můj život mění.