Někdy mám pocit, zda mám pokračovat v těchto povídkách. Zda to co do nich vkládám je bohapustý můj výlev, nebo je to něco, čím se chci sebeprosadit, … Možnost je v tom, že z nekterých vecí se chi vypsat, protože není asi jiná možnost. I když je to mezimluva mezi další kapitolou, ale možná se ani kní nedostanu. Je rozepsaná jako další dvě, ale stává se, že některé nápady umřou, jako ostatní jiné, obyčejné.
Kapitola I., Špatný den
Konečně jsem skončil v práci. Bylo šest večer a ja jsem zhuntovaný jako kůň odpípaval svou pracovní dobu. Slunce se sklánělo nad obzor nad Otrokovicema a svýma paprskama hladilo celé zlínské údolí. Krásný pohled, mně nutil se jítprojít za zlínskou teplárnu, abych se podíval, jak mé rodné město očekává temné stíny ještě temnější noci.
Uvítaní
Ať jsi kolemjdoucí, nebo jsi ten pro koho píšu, vez, že vše co píšu je psané srdcem, které vedlo mé ruce. Co je napsané je většinou smyšlené mou fantazií, abych potešil Tvé oči. Abych ovlažil Tvého ducha a Tvou zvědavost.